Day in Vila la Vilaa

Je to zvláštní. Tihle 'blázni! by měli žít každý svůj život někde úplně jinde. Ale co je zvláštní, a co ne? Většina toho, co vnímáte je jen pouhé zdání. Stejně jako nevinnost dvou mladých kluků a jejich o dva roky starší kamarádky. Stejně jako klid toho domku uprostřed parku. Je to přeci jen vilka o dvou patrech s krémově béžovou omítkou a fialovými muškáty v oknech. Kdo by čekal, že v tom nevinném domě v nevinném parku bude bydlet někdo jako oni. Z venku je všechno nenápadné. Ale co až proniknete do srdce onoho..

"Kudla z pudla Iharo!! Choď do kelu z těma kecama!!"

"A ty jdi do prdele s tou slovenštinou Tsuki!!" zařve malá hnědovláska na dvoumetrového obra. Ten se jen zubí jako idiot.

"Aww, jste normální? Ječet takhle přes celý dům.. " ozve se hnědovlásek, který je vyšší než dívka a zároveň menší než to dvoumetrové cosi.

"Ty drž hubu Kazemaru!" křiknou po něm oba dva. Vítejte v ráji yaoi. V domě, kde se nemožné prolíná s možným a nikdy nevíte, co vás ještě překvapí. 

Kazemaru jen tiše zasténá. 

"Máme ještě heřmánek..?" optá se a protře si čelo. Kdo by se divil, že má migrénu. On sám netuší, jak to, že ho neodvezli do blázince. 

"Vím já? Ptej se Kravský lebky!" odvětí Iharo a na své točící židli s motivem Steina ze Soul Eatru se opět otočí k noťasu, na kterém jsou obrázky té samé postavy.

"Iharo, proč ty jsi tím blbcemse šroubem v hlavě tak posedlá? hodíš přece s Liškou, ne?" ozve se Ryota, pilujíc si nehty. Každý už ignoruje fakt, že se opět neoblékl. 

"Ty zmlkni. Nemáš právo na mě mluvit." odfrkne si Iharo. Proč jí ještě úřady nedaly povolení zabíjet?  Dost by se to hodilo. 

"POOOOŠTÁÁÁÁÁÁÁÁ!!" ozve se zvenčí.

"Kdo tam jde?" zeptá se líně Ryota.

"Ty ne, stačí, že se na tebe koukáme my.." odfrkne si Iharo.

"Já nejdu, je mi blbě." prohlásí Kazemaru.

"Jé, ty tu ještě jsi bráško?" překvapeně se usměje Tsuki.

"To je blbý, já jsem moc líná. Tsuki by toho pošťáka ještě znásilnil." odfrkne si Iharo. 

"Je to jasný." prohlásí Ryota.

"YOSHIIIII!!"

"ČERVEEEEEE!!"

V pokoji se ukáže kluk menší postavy s šedými vlasy a milým a ochotným pohledem. 

"Ano? Děje se něco Iharo?" zeptá se.

"Pošta." řekne jednoduše Iharo a Yoshi poslušně odcupitá. Vrátí se s několika dopisy. 

"Tsuki, účet z jednoho baru. Ryoto, neplatíš daně, už třetí upomínka. Pak je tu Branova zásilka knih. A Iharo, tohle je pro tebe." podá jí šedou obálku. Známka napovídá, že dopis je z jedné ze vzdálenějších vesnic. 

"Co je to za blbost? Mě pošta nechodí!" zamračí se iharo a vezme obálku. 

"Je to z Milískova. Co to může být?" zavrčí podezřívavě. 

"Tsuki, Ryoto, nepíše mi náhodou nějaký váš zhrzený milenec, že ne?" 

"Neeeeee." ozve se dvojhlasně  a nepřesvědčivě. Iharo opatrně dopis rozbalí a dá se do čtení. 

"Kurva!" vyletí z ní. Kazemaru zamrká. 

"Do pytle! Kurva! Fuck this!! Kurde, kurde, kurde." z Iharo letí nadávka za nadávkou.
"Eh, co se děje?" vstoupí Namida. Takový seznam už od mladé dívky dlouho neslyšela. Naposled, když měl přijet nějaký člen rodiny. 

"Genkakuna píše. Přijede i s malou Kin'iro.." zavrčela Iharo. To bylo zlé. Genkakuna byla Ihařina starší sestra. Měla o Iharo hodně mylných představ. 

"A co tu chce ta Genakunda dělat?" odfrkl si Tsuki. Kazemaru a Iharo po něm vrhli zvláštní pohled s mírně pozvednutým obočím. 

"Ne! To ani náhodou! Do mého pokoje nevleze ani kdyby mi slibovala týdenní orgie!" vyjekl. 

"Ale ano Tsuki." vstala Iharo. Přesto, že Tsuki měřil dva metry, připadal si oproti dívce strááášně drobný. 

"Uklidíš si v pokoji a moji sestru bez odmlouvání vpustíš dovnitř. A nebudeš drzý." mluvila pomalu a důrazně. Najednou z ní šel děsný strach.

"Všichni budete mít vygruntováno jako nikdy v životě! Nebo zažijete... Konec světa." znělo to jako v nejděsivějším hororu. 

"Pomoc.." vypískl Ryota.