Trpělivost vypravěče

"Do hostince vstoupí vysoký, ramenatý tiefling ve zbroji, s mečem u pasu. Jeho černé rohy se téměř dotýkají stropu. Když se rozhlédne po místnosti, z úst téměř každé dívky, či chlapce unikne obdivné 'ach'."
"Jak to jako myslíš téměř každého?" rozlobil se Tsuki.
"Třeba já nevzdychám." prozradil Kaze.
"Ani já." přidal se Bran."
"Tsch!" odfrkl si Tsuki. S povzdechem k nim vzhlédla drobná dívka.
"Tak můžu pokračovat?" zeptala.
"Ještě jsi zapomněla zdůraznit, jak jsem nádherný a krásně stavěný a dokonalý." připomněl Tsuki. Iharo protočila očima.
"Sjeď to odznova, ať je naše diva uklidněna." zabručel Bran.
"Do hostince vstoupí vysoký, ramenatý a celkově vzezřením dobře... Velice dobře stavěný tiefling ve zbroji, s mečem u pasu. Jeho majestátní černé rohy se téměř dotýkají stropu. Na jeho bezchybné rudé pokožce tančí stíny, které vrhá oheň, na kterém se pečou králíci. Nad jeho nádherným vzezřením povzdechnou všechny dívky a téměř všichni chlapci a zatímco očima přejíždí po místnosti, nezdá se, že by na něm pozorovatel mohl najít chybičku. Je dokonalý."
Tsuki nadšeně zatleskal.
"Tak? Co děláš, Tsuki?" zeptala se Iharo, zcela nenadšena.
"Rozhlížím se po svém nezvedeném lidském bratrovi." odpověděl Tsuki. Iharo kývla.
"Vidíš ho v rohu, jak se krčí nad pohárem vína a naklání se přes stůl, aby nebylo příliš slyšet z jeho rozhovoru s menší postavou sedící naproti němu.
"Popiš ho! Jak vypadá! Jak vypadáš, Kaze?" zeptal se Tsuki.
"Vypadám normálně." odpověděl mu jeho nezvedený lidský bratr.
"Ale no tak! Iharo! Popiš ho! Pořádně!" trval na svém Tsuki.
"Tvůj bratr vypadá jako obyčejně, zcela normálně, splývá s prostředím ve svém jednoduchém knihovnickém oblečení. Ošoupané kalhoty, košile se skvrnami od inkoustu a hnědá, prošívaná vesta. Každý by ho hned ztratil v davu pro jeho průměrnou, hubenou postavu, krátké hnědé vlasy a modrozelené oči, které schovává za kulatými brýlemi."
"To je lepší." pokýval hlavou Tsuki "Vyrážím ke stolu, kde sedí a usednu vedle něj."
Iharo se otočila na Kazeho.
"Tvůj velice vyvedený tieflingský bratr si sedl bez ostychu na židli vedle tebe a zubí se, jako kdyby právě nenaboural vaši snahu o to, být nenápadní."
"Nadechnu se a chci mu něco upřímně říct."
"Já praštím do stolu a zahulákám si o pivo a pak se otočím na ty dva, co si daj oni!" přerušil Kazeho Tsuki. Kaze se zamračil.
"Já ještě neskončil! Teda..." otočil se brunet na Iharo "teda... já..."
"Vydrž, Kaze... Tsuki, hoď si na... Hm... Prostě si hoď a přičti bonus za charisma." prohlásila Iharo a sama si hodila.
"Dvacet!" hlásil ihned Tsuki. Iharo pokývala hlavou, že mu drzé chování u obsluhy prošlo a donesli mu pivo a ještě se mu klaněli.
"Kaze, můžeš... Jako tvoje postava, prosím." vyzvala Iharo Kazeho. Kaze se teatrálně otočil na Tsukiho a nadechl se.
"Ty rohatý pitomče. Vážně se nemůžeš alespoň jednou chovat slušně? Myslíš si, že nás ta tvoje maximální charisma bude věčně zachraňovat?"
"Počkej, počkej, Kaze... nemůžeš říct maximální charisma." zastavila výpad Iharo.
"Proč ne?" otočil se na ni Kaze.
"Protože to je něco, co vaše postava nemůže znát. Ty víš, že Tsuki je charismatický a okouzluje všechny okolo, ale to číslo na tom papíře je jenom stat pro hráče. Není to něco, co by existovalo v té hře."
"Myslel jsem, že budu taková ta postava, co vidí až za hvězdy a proráží čtvrtou stěnu. Ne?" zamumlal Kaze.
"Ne." odvětila Iharo zamračeně.
"No tak já jdu udělat tu večeři." ozval se Bran.
"Jakou večeři? A jako ve hře nebo kde?" otočila se Iharo na rusovláska.
"No ne, tady, doopravdy." odpověděl jednoduše Bran.
"Ale vždyť hrajeme!" vyhrkla Iharo.
"Však na mě vždycky do kuchyně houknete, co budete chtít vědět." odpověděl Bran.
"Já chci vědět, co jsi za postavu." ozval se Tsuki.
"Jsem Halfling. Druid. Jsem malý, mám zelené vlasy spletené do francouzského copu, modré oči a i přes malou výšku působím velice dospěle."
"Jak můžeš mít francouzský cop, když v té hře není Francie. Nebo je tam Francie? Iharo? Je tam Francie?" otočil se Tsuki na dívku v čele stolu, která pomalu začínala ohryzávat jeho desku.
"Samozřejmě, že není. Je to svět fantazie." odvětila Iharo. Jako kdyby v tom jejich nějaká Francie byla.
"Je to typ copu, tak to neřeš. Já jdu na tu večeři." zvedl se Bran a odešel do kuchyně.
"A co tvůj charakter Iharo?" zeptal se Kaze.
"Jaký můj charakter? Já nemám charakter." odvětila Iharo.
"A proč ne? Musíš mít charakter, abys tu hru mohla hrát, ne?" zamračil se Tsuki.
Iharo na ně chvíli hleděla a pak začala třískat hlavou do stolu, až figurky a kostky poskakovaly.
"Jůůůůů, zemětřesení!" vykřikl Tsuki.
"MOje postava se schovává pod stůl!" křikl z kuchyně Bran. 

Vila la Vilaa

Uprostřed prosluněného parku, kde to znělo ptačím zpěvem a vonělo květinami stála vila. Už dlouho o ní bylo známo, že tam žije prazvláštní rodinka. A ať už vila praskala ve švech, či v ní obyvatel bylo po skromnu, všemu tomu zmatku se snažila dát řád jedna mladá dívka. Někteří členové její Bad-Family0069 jí v tom ochotně pomáhali. Ti druzí jí alespoň zajistili, že se celé dny nenudila.
Vila la Vilaa přešla během svého působení jako domov mnoha změnami. Hlavně její jméno už nevypadá tak krkolomně. Její krémově béžová omítka lehce zbledla a občas se někde objeví praskliny. Fialové muškáty v oknech na chvíli nahradily ty červené... Ale pak se přestalo starat i o ně. Hlasitý a energický rámus se změnil.
Kdyby teď někdo zkusil Vilu la Vilau navštívit, prošel by kdysi mohutnými dřevěnými dveřmi, které dnes nesou známky věku a mírného pokroucení. A tak se nikdy nedovírají a zůstávají pootevřené komukoli, kdo by chtěl prohlédnout dál, než na fasádu vily.
Většina místností je dnes prázdná. Přibývaly tak, jak se hromadili členové Bad-Family 0069. A když člen rodiny odešel, místnost tu zůstala jako vzpomínka na jeho přítomnost.
Z kuchyně už to také moc nevoní. A v obývacím pokoji sedí na pohovce mladá dívka a naslouchá těm, kteří jí v rodině ještě zůstali. Jsou to její nejvěrnější... Ale většinu času jí připomínají její přešlapy, chybičky, nedokonalosti a zvesela si rýpou, aniž by čekali na její smích.
Ten nejhorší? Ten pak sedí v rohu a čeká... A čas od času se z jeho úst ozvou slova, která jako jed otravují místo. Sedí tam v tom temném koutku a čeká si na tu nejlepší příležitost, kdy zaútočit.
A když té dívce pohlédnete do očí...?
. . .
"Měla jsem... Měla jsem uvnitř své místo, které mi dodávalo pocit bezpečí. Postupně jsem si vytvořila dvě... Ale pokaždé ho pohltila tma a z hlasů mých přátel se staly noční můry... Všechno vždycky pohltí tma..."

Zkouška odvahy

"Co to děláš?" pozvedl Kaze obočí, když našel Iharo, jak leží na pohovce s hlavou visící z dané pohovky dolů a nohama hozenýma na opěradle. Zase se něco stalo, to mu bylo jasné.
"Jsem v prdeli." odvětila Iharo.
"Ne, jsi jen vzhůru nohama..." odvětil Kaze a sedl si vedle brunetky.
"Tak co..?" zeptal se.
"Potřebuju nějak uvolnit tu bolest a frustraci..." odpověděla Iharo. Zněla divně, ale za to mohla její zvláštní pozice.
"Mluvení o tom s ostatními nepomáhá?" ujistil se Kaze, že Iharo opravdu používá nouzový protokol. Sdílet své strasti s ostatními bylo těžké ji naučit...
"Ne... Nepomáhá." odvětila Iharo. Najednou jí na břiše něco přistálo.
"Co to je?" zeptala se Iharo a ani se nepokusila pohnout a zjistit to sama.
"Krabička s cigaretama." odpověděl zachmuřeně Kaze a podíval se po tom, kdo ji hodil.
"A co s tím jako?" ušklíbla se Iharo.
"A jo, sorry..." Ryota, který předtím hodil krabičku nyní hodil i zapalovač.
"Jak dlouho tam jsi?" otázal se Kaze.
"Déle, než ty... Je zajímavý tu jen tak stát a pozorovat ten chomáček zmatku." uculil se Ryota.
"Hm... A pomoct jí chceš cigárama..." odfrkl si Kaze.
"Ještě je tu sebepoškozování... Ale házet žiletkama je prý nebezpečné." pokrčil Ryota rameny. Iharo rukou zašátrala po krabičce a pak si ji dala před oči. Chvíli na ni šilhala a pak ji pustila na zem.
"Tyhle věci jsou na nic." odvětila.
"Vážně?" ozval se Ryota. Iharo se vyhoupla do sedu a otočila se na Ryotu.
"Jo... Nic to nevyřeší, jen ti to nakonec všechno, co proti sobě cítíš, ještě prohloubí, akorát  to navrší další vrstvu výčitek a tak dále..." vysvětlila Iharo a pak krabičku hodila Ryotovi do břicha.
"Takže si tyhle dementní nápady schovej." prohlásila. Kaze ji objal okolo ramen.
"Jsem na tebe pyšný."
"A co alkohol?" ozval se Ryota znovu.
"To je to samé!" odsekla Iharo. Ryota zabručel a vytratil se.
"Iharo... A co tě vlastně trápí...?"

Asi bych to neměla říkat... Ale pokud to někdo chce vědět... Mám otázku...
Je to hodně ironické, nebo jenom hodně špatně, když váš třídní učitel a učitel jednoho z vašich hlavních oborů není schopný vás k maturitě dovést s pocitem pevné půdy pod nohama a alespoň trochu klidné mysli, ale místo toho vás dožene k pochybnostem o tom, zda vůbec za něco stojíte, vůbec jste za něco někdy stáli a zda vůbec někdy za něco budete stát?
Je to jen hloupé, nebo je to hodně špatně, když vás učitel ve svých projevech o důležitosti učení se vystresuje natolik, že když už se posadíte k učení, dokážete jen brečet a myslet na jeho slova, výčitky a ten pohled, kterým vás probodává, když stojí u katedry a předává vám svůj názor o vaší nepřipravenosti a nedostatečnosti?

Pilulky

Ticho. Nic víc. Jen ticho. Ani tikot hodin. Vzduch se nehýbal. Ani prach se neusazoval na nábytku. Zdálo se, že Vila la Vilaa je odsouzena k nicotě.
Když najednou... Zvuk dveří se rozlehl domem. Postupně se otevíraly dveře pokojů a z nich vycházela BAD-Family0069.
"Sakra, mám pocit, že jsem spal několik dní v kuse." promnul si Kaze oči, zatímco automaticky mířil do obývacího pokoje.
"Cítím se divně, jako bych se probral z bezvědomí." mrmlal Tsuki, který ho následoval.
"Nemůžu si vybavit, kdy jsem šel spát..." bručel Bran.
V obývacím pokoji na pohovce seděla brunetka. Když viděla své drahé spolubydlící, rozzářila se.
"Jste tady! Konečně! Tolik jste mi chyběli!" vyhrkla.
"Chyběli?" pozvedl obočí Mizuki.
"No jo, byli jste pryč asi deset dní." přikývla Iharo. Ostatní si postupně posedali okolo ní.
"A to ti nebylo podezřelé? Nenapadlo tě nás třeba hledat?" pozvedl obočí Kazemaru.
"Proč?" pokrčila nad tím Iharo rameny.
"Protože jsme byli pryč deset dní?" napověděl jí Bran. Iharo se rozesmála.
"Ale klid, to nebylo nic překvapivého, dostala jsem totiž nové prášky." Iharo si poklepala na hlavu. Všichni chápavě kývli.
"No a zpátky jsme protože...?" zeptal se Ryota.
"Protože mi ty prášky došly a já jsem moc líná si dojít pro nové." vysvětlila Iharo.
"Hodná holka." pocuchal ji Tsuki.

Ulice

"Zadek budu mít ještě týden fialovej!" s lamentováním vešel do chodby Vily la Villay Kazemaru a své bolavé sedítko si masíroval.
"Tak už se uklidni, jako kdyby ti to vůbec nelichotilo." zabručela Iharo, která šla hned za ním, táhnouc dvě tašky s nákupem.
"Lichotit mi lichotilo možná tak prvních pět ran. Pak už šlo jen čistě o bolest!" odsekl Kazemaru a mířil si to do kuchyně.
"Bolest si kolikrát užíváš taky, tak mi furt nenadávej!" bránila se Iharo a následovala ho. V kuchyni už čekala svatá trojice úcholnosti - Tsuki, Ryota a Mizuki a také Bran, který v ústech převaloval poslední párátko.
"Dejte ten nákup sem, než se dohádáte." prohlásil, když se Kaze i Iharo zrovna nadechovali, aby mohli pokračovat.
"A nechcete se taky podělit, o čem se to hádáte?" zeptal se Mizuki.
"Nechceme!" vyhrkl Kaze. Iharo podala tašky Branovi a sedla si na židli.
"Máme kakao?" zeptala se.
"Pokud jsi ho koupila, tak jo." odvětil Bran.
"No, tak já si dám čaj." řekla Iharo na to.
"A koupila jsi ho?" zeptal se Bran.
"Kurwa to už tady fakt nebylo vůbec nic?" vyhrkla dívka.
"Myslíš, že bych tě v osm ráno posílal do samoobsluhy, kdyby to nebylo vážné?" pozvedl Bran obočí. Pak se otočil na Kazeho.
"Ty si nesedneš?" optal se. Kaze zabručel.
"No... Pneumatiku máme kde?" zeptala se místo toho Iharo.
"Pod gaučem." odpověděl překvapivě Ryota. Kaze se pro ni bezeslova vydal.
"Teda, on na tebe čekal před sámoškou, nebo co?" ušklíbl se Tsuki.
"Neee, to neeee." zavrtěla Iharo hlavou. Kaze se vrátil, hodil pneumatiku na volnou židli a s několika syknutími si na ni sednul.
"Kurwa co se stalo?" zeptal se Tsuki.
"A jako váš starší bratr mám právo to vědět!" dodal rychle.
"No, podle vyspělosti nejstarší nejsi." prohodila Iharo.
"Ty se ještě ozývej s vyspělostí." zavrčel Kaze.
"Aha, na tohle přijdeme, jde o to, že Iharo se zase zachovala dětinsky." prohodil Ryota.
"To nebylo dětinské!" vyhrkla Iharo.
"Ne! Vůbec ne! Ale ani dospělé to nebylo a ještě ke všemu jsem to odnesl já! A dokonce mi tam při tom všem sebrali peněženku!" hádal se hned Kaze. Iharo se ušklíbla a Kazeho peněženku vytáhla z bundy.
"Tu jsem ti pro jistotu vzala už ze startu." vysvětlila a podala ji "bratrovi". Kaze si ji vzal, zkontroloval obnos a s pokývnutím si ji dal do kapsy.
"Tak? Kdo je tady nevyspělý?" zeptala se Iharo.
"Pořád ty! Přejít cestu jen kvůli dvěma lidem se psem..." odpověděl Kaze.
"Bingo! Už to máme!" zasmál se Ryota. Všichni upřeli pohled na něj.
"Po cestě do sámošky je cesta, kde na jedné straně se shromažďují úchyláci. A po druhé straně se většinou chodí. A jelikož Iharo musela vidět něco hrozného, donutila Kazeho přejít silnici a použila ho jako štít, jelikož všichni víme, že tihle úchyláci si rádi plácnou na krásný pánský zadeček." Ryota byl spokojený sám se sebou a svou perfektně odvedenou detektivní prací.
"Ale oni měli psa! Nechápu, co ti tolik vadilo!" okřikl Kaze znovu Iharo.
"To nebyl pes, to byl smetáček! A vůbec! Byla to příšerná trojkombinace!" vyhrkla Iharo.
"Autobusák, čivava a tvoje příbuzná?" zeptal se Tsuki.
"Ne! Máma blondýna, sedmiletá dcerka a jorkšír!" odpověděla Iharo. A tyto dvě trojkombinace byly svou hrůzností pro Iharo srovnatelné.
"Chápu... No, Kaze, ber to jako trest, že jsi Iharo nepomohl s taškama." pokrčil nad tím rameny Tsuki.
"Jak bych asi mohl, když se neustále rve o svůj post emancipované ženy?!" ohradil se Kaze.
"Já myslel, že na to už bere prášky..." odvětil Tsuki.

Brigáda

"Páni, nejsi ty z té brigády nějak brzo zpátky?" ušklíbl se Tsuki na Iharo, která akorát vešla do obývacího pokoje. Dívka k němu pozvedla otrávený pohled, vydala blíže neurčitelný pazvuk, odhodila do rohu místnosti bundu a pak se usadila vedle démona na sedačku.
"No vypadáš strašně. Co se stalo?" zeptal se Tsuki.
"Argaweeeeeaaaaeeww." vyletělo z Iharo, hned na to se také její tělo svalilo na stranu a hlavou přistálo v Tsukiho klíně.
"No jo, chápu." kývl Tsuki a začal Iharo drbat ve vlasech. Odpovědí mu bylo zabručení spokojeného netvora.
"Ale stejně jsi tu nějak brzo." podotkl Tsuki.
"Vyhodili mě." zamumlala Iharo. Po tváři se jí pomalu začal rozlévat klidný úsměv.
"Ale psali přece, že toho brigádníka potřebují urgentně." namítl Tsuki.
"No jo, to psali." souhlasila Iharo.
"A to si stejně můžou dovolit ho pak jen tak vyhodit?" divil se Tsuki dál.
"No, jenom tak ne..." odvětila Iharo.
"Tys něco provedla?" zajiskřilo Tsukimu v očích. Ale vypadal spíše nadšeně, než káravě.
"Jo." odpověděla Iharo. Úsměv se pomalu z její tváře ztrácel.
"Půjdeme znovu k soudu?" Tsuki nadšením poskočil. Iharo se zamračila a nesouhlasně mlaskla. Přestal ji totiž drbat.
"Ne. Nepůjdeme k soudu." řekla.
"Chjooooo." Tsuki dal zklamání samozřejmě najevo. Nastalo na chvíli ticho, během kterého se démon vrátil zpátky k drbání. Iharo už se znovu začínala usmívat, dokonce přivírala oči a vychutnávala si tu péči.
"Tak... Co jsi teda provedla?" ozval se Tsuki. Iharo si povzdechla. Pohoda byla zase v čudu. Už, už se nadechovala, že tedy odpoví, když tu ji přerušil příchod dalších dvou obyvatel.
"Iharo!!" křikl už ode dveří Kazemaru. Bylo jasné, že ví, co se stalo. Spolu s Kazem přišel i Ryota, který se nesmírně zubil.
"Holka, holka, ty už fakt někoho potřebuješ." chechtal se.
"Já nikoho nechcu." zabručela Iharo a víc se stulila k Tsukimu. Ten jen přeskakoval pohledem mezi ní, Ryotou, který se už spokojeně usadil do křesla a Kazem, jenž se zastavil ve vchodě do obýváku.
"Tak co se teda stalo?" vyhrkl už Tsuki nedočkavě a bouchl jednou pěstí do sedačky. Kaze i Ryota se podívali po Iharo. Tsuki se na ni tedy také zaměřil.
"Fajn..." Iharo protočila očima a posadila se.
"Prostě jsem poněkud ostřeji žádala návštěvníky, aby se laskavě nedrželi furt za ruce, protože je to sakra otravné." vysvětlila konečně.
"Jo, ty fakt někoho potřebuješ." kývl Tsuki.

Hospodyňka

Iharo si zrovna v poklídku ležela ve vaně a hleděla do stropu, když se najednou rozrazily dveře a do koupelny vpadl Tsuki. Leknutím sebou Iharo cukla, vyšplouchla na podlahu spoustu vody a tak, tak se zakryla několika houbičkami.
„Co tady sakra děláš? Koupal ses včera večer!“ vyhrkla. Tsuki se po ní podíval.
„No hádej, za sexem jsem nepřišel.“ odfrkl si.
„To je mi jasné, na to jsi až moc oblečený. Tak co je?“ odpověděla Iharo.
„Potřebuju vyprat… Že mi vypereš… Prosíííím.“ uculil se Tsuki a klekl si k vaně.
„Cože? Já? Neee, já řekla, že o svátcích nepracuju.“ prohlásila Iharo. Tsuki se na ni zahleděl.
„Ale svátky už byly!“ vyhrkl.
„Ne všecky, 24. byl Vjánoční večír, 25. první Vjánoční střízlivění, 26. druhé Vjánoční střízlivění. 27. byl svátek šťastného Vjánočního vystřízlivění. 28. a 29. byly předsvilestrovské dny, 30. skorosilvestrovský den a 31. silvestr… No a 1. je Nový rok a 2. První střízlivěcí den nového roku… Takže já, miláčku, peru až od třetího!“
„No, ale to chce v tom případě nějakou hodpodyňku.“ prohlásil Tsuki. Pak se oba natočili ke dveřím.
„Branéééééééééé?!“