Veselé...

"Iharo, jdeš s námi?" zeptal se Ryota. S Tsukim si zrovna oblíkali kabáty.
"Nemůžu, mám povinnosti." zamumlala Iharo.
"Povinnosti?" pozvedl Ryota obočí.
"Ale počkej... Cukroví je koupeno, stromek nastrojený, salát a rybu už Bran předchystal... Co ještě?" zeptal se Tsuki.
"Zbývá Vánoční povídka! Taková ta, která je plná lásky a porozumění, tolerance a má člověka dohnat k slzám..." odpověděla Iharo.
"Tu povídku si cucáš z prstu už týden..." namítl Tsuki.
"Já vím! A pořád nic nemám!" vykřikla Iharo skoro plačky.
"A záleží na tom?" dostavil se do obývacího pokoje Kaze. Iharo na něj pohlédla.
"Chceš říct, že je to vlastně jedno, že si nikdo ničeho nevšimne a nikomu to chybět nebude? Nikdo se nezeptá, jestli se něco stalo, nebo tak? Nikoho... Nikoho nezajímá, jestli napíšu vánoční příběh?"
"Tohle jsem říct nechtěl... Spíš to, že to nemusíš tolik prožívat. Protože ten příběh sice mnohé potěší, ale nikdo ti nevynadá, když to prostě... Nezvládneš." vysvětlil Kaze. Sedl si na pohovku, sundal Iharo z klína notebook a přitáhl si ji do náruče.
"Ale já... Jak jim teď mám udělat radost a dokázat, že mi na nich záleží? Nebudu přece další magor, co sdílí přiblblý obrázek stažený z internetu." prohlásila Iharo. Ryota a Tsuki shodili kabáty. Dnes večer do baru nejdou.
"Tohle neříkej před svojí mamčou." prohlásil Tsuki, sedl si vedle Kazeho a Iharo taky objal.
"Já vím, já vím... Ale..." Iharo docházela slova. Letošní vánoce jsou k ničemu. Ona je k ničemu.
"Ale nic, pšššt, buď hodná a nemel hlouposti, bambulko." Ryota si sedl na zem před pohovku a opřel si o Iharčiny nohy hlavu.
"Všichni tě máme moc rádi, bez ohledu na to, jestli nám napíšeš krásnou povídku, nebo se pro jednou z poloviny nezhroutíš stresem..." prohlásil útěšně.
"Já vás mám taky ráda... Všechny." usmála se Iharo. Pak se ale zavrtěla.
"A teď mě nechte. Musím to napsat. Už jen kvůli sobě!"

Brambížek

Vilou la Villaou se rozléhal otravný zvuk zvonku.
"To to vážně nikdo neslyší??? Bydlím pět metrů pod tímhle patrem a stejně jsem jedinej, koho to vytáhlo z postele." Yoshi se s brbláním ploužil chodbou ke vchodovým dveřím. Ten otravný zvuk tu byl tak dlouho, že ho probral ze zimního spánku. Yoshi měl tím pádem nárok na brblání, ačkoli ho obvykle neměl v povaze.
Zdálo se, že je doma sám. A nebo, že všichni ostatní upadli do kómatu. Otevřel pošťákovi.
"CO?" vypadlo to z něj příliš ostře na to, aby se nebohý brigádník, odpykávající si u pošty trest za okradení babičky, nelekl. Uskočil, vytřeštil oči a chvíli jen hleděl.
"Yoshi?" optal se nejistě.
"Jo..." démonek si odhrnul vlasy s obličeje a pokusil se tolik nemračit.
"Já... Mám tu balíček pro Iharo... Je na něm napsáno do vlastních rukou a na vlastní nebezpečí. Převezmeš ho?"
"Ale jo..." Yoshi byl vytržen ze sladké spánku a tak byl ochotný udělat cokoli, aby se k němu mohl zase vrátit.
"Tak jo. A pozdravuj Ryotu, neozval se mi, tak mě prosím připomeň... Nějak nenápadně." pošťáček se uculil, předal Yoshimu krabici a odběhl.
"Ten už se neozve." zabručel Yoshi. Zvědavě s krabicí zatřepal. Ozvalo se kňučení.
"Že by nový domácí mazlíček? Snad mi tenhle nezdrhne do pokoje... Nechce se mi zase čistit jehlany od krve." zamumlal si Yoshi pro sebe. Položil krabici na zem. Byla překvapivě lehká, na to, že v ní měl být nějaký tvor a Yoshi předpokládal, že by měl být z masa a kostí.
"Iharooooo!" křikl Yoshi.
"No jo fuuuuurt!" ozvalo se kousek od něj. Až teď si Yoshi všiml jakéhosi hrbolu na pohovce, přikrytého dekou. Deka se odhrnula a na pohovce byla Iharo a vedle ní...
"Soudkyně? O co jsem přišel?" zeptal se Yoshi.
"O nic moc. Jen mě chtěli zavřít." pokrčila nad tím Iharo rameny a zabalila se do deky. Úplně tak soudkyni odhalila. Ta si z toho naštěstí nic moc nedělala, oblékla se, svázala si vlasy do drdolu a se slušným rozloučením odešla.
"Tak se ukaž, Yoshi, co mi to přišlo?" uculila se Iharo obalená dekou.
"Tohle. A příště, když už chrníš v obýváku, laskavě si otevři pošťákovi sama... Já jdu spát a doufám, že se uvidíme až v březnu!" vyhrkl Yoshi otráveně. Po chvíli za ním práskly dveře.
"No jo, no jo..." Iharo protočila očima a sehnula se ke krabici.
"Tak, copak to tu máme?" usmála se a otevřela ji.
"IHAROOOOOOOOOOOOO!!!!" cosi neodolatelného, rukatého a nohatého po ní skočilo a svalilo k zemi.
"Oh, Fritzi!" Iharo pevně objala svého milovaného přítele.
"Přijel jsem na svátky! A možná i na dýl! Že mě chceš, že jo?" zeptal se Fritz a urovnal si brýle, které se mu posunuly z nosu.
"Ale to víš, že jo!!! A počkej, až tě uvidí ostatní! Budou tě obletovat víc, než Brana s cukrovím!" Iharo vzala Fritze do náruče a usadila se s ním na pohovce, která byla ještě zahřátá od ní a soudkyně.
Po chvíli vylezl z Tsukiho pokoje Ryota.
"Co to? Kohopak to tu máme?" podivil se démon.
"Tohle je Fritz, Fritzi, tohle je Ryota..." usmála se Iharo. Fritz vyskočil z pohovky a vrhl se Ryotovi kolem krku.
"Ooooh, takový pěkný dáreček a ještě není ani Vjánocové ráno." Ryota ho k sobě  přitiskl.
"Cítím vůni lidské bytosti, jenž se tu obvykle nevyskytuje... Máme návštěvu?" z Tsukiho pokoje se vynořil i Mizuki.
"Jistě, koukej, tohle je Fritz!" Ryota s mladým chlapcem se otočil, aby je Mizuki viděl.
"Jeeee, výborně!" Mizukimu zazářily očička.
"Tak se mi sem s Brambížkem vraťte, ať se můžem všichni tulit!" vyhrkla Iharo. Ryota si s Fritzem v náručí poslušně přisedl a Mizuki moc dlouho neváhal a přidal se také. Po nějaké době přišel Bran. Ten naštěstí vylezl ze svého pokoje.
"Kdo je to?" zeptal se zmateně při pohledu na neznámého hosta. Nepočítal s ním na snídani a ani na oběd... A nakupovat chtěl až po obědě.
"Tohle? To je Brambížek!" vyhrkl Mizuki.
"Brambížek...?" pozvedl Bran váhavě obočí.
"Dokonalé stvoření, které je svým vzezřením někde mezi bramborou a koblížkem." vysvětlil Ryota.
"Aaaaha, ahoj Fritzi." Branovi svitlo. Vzápětí se v něm ozvaly klasické pečovatelské pudy a před Fritzem na stolku, hned vedle podprsenky, kterou si Iharo ještě pořád neoblíkla - tak jako zbytek oblečení - přistálo kakao s vánočkou a máslem.
"Můžeme si vzít taky?" ozval se Mizuki.
"Ne, vy dostanete po suchém chlebu, protože mi Iharo nenahlásila, že tu bude hladový břich navíc." odpověděl Bran.
"Ale ona za to nemůže, já se poslal sám... Tak já se rozdělím." vyhrkl Fritz.
"Žádné takové! Budou o chlebu." Bran už byl pevně rozhodnutý.
"A proč?" nechápal Fritz.
"Protože prostě tak... Oni to přežijou a já se pobavím nad jejich obličeji." prohlásil Bran a Fritze přátelsky pocuchal.
"Vítej, Brambížku."

Svět mužů II

"Slečno Kalamity Iharo, prosím, jelikož to předpisy této omezené země vyžadují, řekněte nám, co se stalo." prohlásil soudce, když se sál konečně usadil. Iharo povstala.
"Děkuji za slovo, pane..." ušklíbla se Iharo. Bylo ji jasné, že ji tenhle hňup odsoudí tak, jako tak. Byl to vyznavač kultu "Dominantní Pohlaví" ... A to rozhodně nebyl klub, který by měl v plánu uznávat ženy.
"Tak tedy..." V davu vyhledala Iharo BAD-Family 0069, protože nejvíce byla zvědavá na reakce zračící se v jejich tvářích.
"Jela jsem si takhle vlakem z hlavního města Japa-Lala... A zhruba v polovině cesty přistoupila pochybná partička lehce více přiopitých mužů, kteří se useslili na chodbě u mého kupé. V kupé se mnou sedělo dalších pět žen, všechny jsme se s klidem bavily o nové sérii vikingského nábytku, který je ve slevě a o nových lebkových lustrech v akci..." Iharo se pousmála, když zmínila nábytek a lustry, v Branových očích se zalesklo nadšení a ona se tak ujistila, že ví, co mu má sehnat na Vjánoce.
"K věci, slečno, k věci! Řekněte nám o tom, jak jste napadlo jednoho z těchto mužů!" zahřímal soudce a ukázal na lavičku žaloby.
"Napadla??? Ten ožrala se na mě vrhl!" křikla Iharo a ukázala rukou na stejné místo.
"Vy jste ho ovšem vědomě vyprovokovala!" okřikl ji nazpátek soudce.
"Vyprovokovala? No jistě! To on otevřel dveře od kupé, zazubil se a prohlásil, že našel dvanáct koz a šest bobrů!! Já jen prohlásila, že bobrů tam je maximálně tak pět!!! A on, že se přesvědčí, vrhl se na mě a už mi trhal sukni!" Iharo rozhazovala rukama a několikrát se trefila do pultíku před sebou, ale to ji nezastavilo.
"A vy jste mu zákeřně zabodla nůž do břicha a nyní ještě poškozujete majetek soudu! Však se připravte, vy v tom lochu zhnijete!" Soudce se postavil a momentálně se s Iharo přeřvávali o sto šest. Ochranka, která měla zajišťovat klidný průběh dala udělat popcorn a teď jej potichu rozdávali zadarmo všem přihlížejícím.
"Nůž? No jistě! Myslíte tu malou rybičku, co si s ní ani jídlo ze zubů nevyšprtnu??? No jo, to je nůž jak kráva!!! A poškožuji majetek, jo? Zatím to odnáší jen moje klouby a ty teda nejsou soudní majetek ani za zlatý prase!!" Iharo začala rukama mávat okolo sebe ještě víc.
"Jak se opovažujete?? Tohle... Máte vy vůbec svědky, co by potvrdili vaši výpověď? No?! Kde jsou ty ubohé ženy, co měly cestovat s vámi?"
"Doma! Protože jste obvolal kamarády z klubu a ti je zamkli ve sklepech!"
"Další věc, co nemůžete potvrdit... Vás teda na ulicích dlouho sousedi neuvidí." soudce už se začínal vítězně zubit.
"Takovou radost jim neudělám! Vaši kolegové z klubu totiž zapomněli, že ve sklepě jim taky ještě funguje wi-fi! Prosím o notebook, s mými svědkyněmi se spojíme přes Skype!" vyhrkla Iharo.
Notebook donesli. Přes Skype se spojili. Vyslechlo se vše, co mohly ženy k případu říct. A vše to mluvilo ve prospěch Iharo.
"Je to skutečně krásné, jeden by až věřil, že jste vyhrála... Ale já nepřipouštím hovor na Skype jako dostačující svědectví!" soudce s úšklebkem zákeřné svině prudce uhodil kladívkem. Najednou však povstala žena v kostýmku s brýlemi a rudými vlasy staženými do ohonu.
"A to jste ale povinen!!" vykřikla. Všichni v ní poznali minulou soudkyni.
"Hovor na Skype je uznán státem jako dostačující a tím pádem jste povinen uznat tuto dívku jako nevinou! Iharo je nevinná!" křikla žena.
"Nevinná! Nevinná! Nevinná!" začalo skandovat obecenstvo. Všichni povstali a skandovali.
Soudce se je ještě chvíli snažil zkrotit mlácením kladívka, ale když to nepomohlo, do očí se mu nahrnuly slzy.
"Fajn... Fajn! Nevinná! ... Nebijte měěěěě!" a s tímhle výkřikem utekl. Všichni propukli v jásot. Dokonce i žalující skupinka, která už zase byla na mol a tak se prostě radovali, že se všichni radují. Soukdyně přeskočila zábrany, které dělily obecenstvo od zbytku síně, Iharo mezitím vyběhla zpoza pultíku... Obě se setkaly v polovině cesty, soudkyně dívku prudce zaklonila a vášnivě ji políbila...

Svět mužů

"Večeřeeeee!" křikl Bran. Najednou se mu kuchyně zaplnila. Všichni poslušně seděli u stolu a hleděli nadšeně na pečené kuře, které už bylo nachystané na porcování... Opravdu byli všichni?
"Kde je Iharo?" zeptal se Bran. Nebylo možné, že by zapomněla na večeři. Vždyť bylo kuře. Divil se naopak, že ostatní nesvázala dole ve sklepě.
"Ve vazbě." odpověděl Tsuki a s klidem si už nabíral jídlo.
"Ve vazbě? Proč?" zpozorněl Kaze. Nemůže dopustit, aby byla Iharo dlouho pryč, protože by za tyhle pochybné tvory odpovídal on.
"No, to přesně nevím, ale zítra má soud." odpověděl Tsuki.
"Tak se tam stavíme, už dlouho jsme nebyli na nějakém kulturním místě." přikývl Bran.
"A co Růžová zahrada?" vyhrkl Ryota.
"Bordel není kulturní místo,  to už jsme tady několikrát říkali." odpověděl Kaze.
"Ale Iharo říkala, že nás tam bere za kulturou!" odfrkl si Ryota.
"Ne, říkala, že nás tam bere radši, než za kulturou." opravil ho Mizuki.
"Aha, tak to jo, to už dává smysl." kývl Ryota.
....
Druhý den se všichni přítomní členové BAD-Family 0069 dostavili k veřejnému soudnímu procesu. Přivedli Iharo, po chvíli přišla i parta kluků a zasedla na lavičku žaloby. BF0069 se zamračila. Tohle se nikomu z nich moc nepozdávalo.
Najednou přišel soudce.
"Počkat, počkat... Kde je ta ženská, co tu vedla soudy?"vyhrkl Tsuki.
"Myslíš ta, co jela po Iharo? Byla odvolána, protože prý nadržovala ženám." odpověděl s klidem Bran.
"Spíš ženy nadržovaly ji..." zabručel Ryota. Neměl ji rád. Odsoudila ho znásilnění. Ale ten kluk se vůbec nebránil! Možná to bylo tím, že spal... Ze začátku...
"Ale víš, co to znamená? Tohle je chlap, určitě ví, že Iharo byla se soudkyní na rande... Bude mít na ni zasednuto! Iharo půjde od vězení!" Tsuki vypadal, že bude panikařit.
"Cože? Ne! Ne! To ne!" panika přicházela i na Kazeho.
"TICHO!" zahřměl soudce. Tsuki si založil ruce na hrudi a naklonil se k Ryotovi.
"Jasnej heterák. Jsme v prdeli." zamumlal.
"A ne v jeho." odpověděl Ryota.

Věčný

"Zlaaato, tak rád tě slyším..." uculil se Tsuki, ačkoli jej ten, kdo byl na druhé straně spojení nemohl vidět.
"Tsuki, Drahoušku, mám teď práci. Dal bys Iharo její mobil?" ozval se na druhé straně hluboký, mrazivý hlas.
"A proč voláš Iharo, když máš teda práci?" vyhrkl Tsuki. Iharo seděla na židli kousek od něj a s ironicky pozvednutým obočím ho pozorovala... Příště si ten mobil musí nechat někde víc na dosah... Nebo alespoň dál od Tsukiho.
"Potřebuju jen pár čísel." odpověděl Ďábel s frustrovaným povzdechem. Ano, svému milenci se teď moc nevěnoval... Ale nebyla to jeho chyba. Měl těch milenců a milenek více a taky měl hromady práce!
"Já pro tebe taky nějaký čísla mám." prohlásil Tsuki.
"A taky mi je povíš, ale někdy jindy." Ďábel netušil, co říct, aby se toho sexuchtivého démona zbavil.
"Jindy, jindy... Leda až umřu! Řekni mi aspoň, kdy to bude!" Tsuki se cítil být uražený. Je přece skvělý společník a výtečný milenec. Lepšího by nikdo v celém známém i neznámém vesmíru nenašel!
"Obyvatele Oprátkovic má Iharo všechny v pdfku." oznámil Ďábel a hovor ukončil. O ty čísla napíše své neteři na ICQ. Tsuki se zamračil a telefon podal Iharo. Ta si jej vzala a položila ke klávesnici. Chvíli se na uraženého démona dívala.
"Chceš vědět to datum?" zeptala se.
"Jo!" odrkl si Tsuki rázně. Iharo se otočila k notebooku (stále ten s motivy Dr. Steina ze Soul Eateru) a rozklikla si pdfko.
"Hm... Příští čtvrtek." prohlásila po chvilce zkoumání. Tsuki se prudce zvedl, skoro jako kdyby jej cosi bodlo do zadku.
"To jako fakt? Ale já toho ještě tolik nestihl!"
"No, máš co dělat, je sobota." pokrčila nad tím Iharo rameny. Tsuku začal nervózně přecházet po obýváku.
"Sakra, sakra, sakra." mumlal si pořád dokola.
"Hlavně nezačni jančit, okay?" otočila se po něm Iharo. Tsuki se zastavil, zhluboka se nadechl a vydechl.
"Nebudu jančit... Jen to teď všechno půjdu dohnat." prohlásil překvapivě klidně. A pak se najednou otočil a vyrazil z domu tak rychle, že po něm zbyla jen úzká cestička z malých ohýnků.
Dva dny o Tsukim nikdo neslyšel. Až ten třetí den najednou Iharo zazvonil mobil.
"Ano, Tsuki?" zeptala se Iharo okamžitě, jak hovor přijala. Zrovna projížděla pdfko s daty smrti, aby věděla, zda nemusí ještě na poslední chvíli shánět nějaké smlouvy. A tak se při hovoru očima ani neodlepila od obrazovky.
"Jak víš, že jsem to já?!" ozvalo se. Iharo si povzdechla a kdyby tam Tsuki byl s ní, viděl by, jak protáčí očima.
"Protože z kradených telefonů mi voláte jen ty a Ryota... A Ryotu momentálně slyším ze sprchy. Tak co teda chceš?" zeptala se Iharo a scrollovala dál souborem.
"No, už mám skoro splněnej svůj seznam až na jednu jedinou a poslední ponožku..."
"Položku." opravila Tsukiho Iharo.
"Co?" ozval se Tsuki.
"Chtěl jsi říct položku... Ne ponožku." prohlásila Iharo.
"To je fňuk! Prostě potřebuju splnit tu poslední věc! Tak... Svážeš mi Kazeho?" zeptal se Tsuki.
"Hmmm..." zamyslela se Iharo. Najednou ji ale při projíždění seznamu něco praštilo do očí.
"Ty, hele, Tsuki, být tebou si pohni. Já to datum špatně přečetla. Nemáš umřít ve čtvrtek, ale v úterý!" oznámila Tsukimu.
"Cože? A kdy je úterý?!" vyjekl Tsuki.
"Dneska."
"Do prčic, do prčic, do prčic! Dělej! Padej mi svázat toho Kazeho!!"
Najednou se ozval zvuk koňského ržání, zběsilé "prrr" přicházející zřejmě od kočího a Tsukiho jekot.
"Tsuki? Tsuki! Tsuki!" Iharo naslouchala zvukům zmatku, ale žádný Tsukiho projev ne a ne rozlišit.
"TSUKI?!" vykřikla do telefonu. Z kuchyně vyběhl Bran, který samozřejmě celému rozhovoru už od začátku naslouchal a v ruce měl teď připravenou láhev se šampaňským.
"Už? Už?" zeptal se nedočkavě.
"Ssst, počkej!" sykla Iharo.
"CUKEŤÁČKU!!!!" zařvala do telefonu.
"Týýýý vole, to byste nevěřili! Já už myslel, že budu mrtvej, fakt jsem se tak na pár vteřin cítil. Ale jsem tady!" ozvalo se konečně. Iharo si oddechla. mávla na Brana, že může jít.
"Hádám, že to znamená, že jsi přežil vlastní smrt." odpověděla Tsukimu a zase se pohledem vrátila k seznamu jmen a dat. Tsukiho datum zmizelo a místo něj se objevil smajlík s rohy a vyplazeným jazykem.
"Páni... To je ze mě Věčný Tsuki!"
Iharo si povzdechla... Už to tak vypadá.

SCP

"Vážně, Iharo, ty jseš obdivuhodná abnormalita..." dosedl na pohovku vedle Iharo Kaze. Narozdíl od své "sestry" si sedl normálně. To Iharo ležela na zádech, hlavu svěšenou k zemi a nohy hozené na opěradlo.
"Jo, to sis všiml dobře, je to taková naše anomálie." kývl Tsuki, sedící na Iharčině počítačové židli.
"Skoro by ji až jeden nazval SCP, co?" mrkl na Tsukiho Kaze. Iharo sebou cukla.
"Neříkej to!"
"Proč? Ty naše SCP 8869!" pocuchal ji Kaze.
"Šššššt!" vyhrkla Iharo.
Najednou se ozval zvonek.
"Jdu tam!" vyhrkl Tsuki.
"A já taky! Další veřejné znásilnění by byl průser." zvedl se hned Kaze.
"NE!" vyhrkla Iharo, ale pozdě, Tsuki už byl u dveří a s úsměvem otevíral.
"Dobrý den, Dr. Rights, tohle jsou kolegové Dr. Konradki a Dr. Clef. Vycítili jsme v okolí anomálii a chtěli jsme se zeptat, jestli náhodou o něčem nevíte." ozval se hlas. Iharo se odrazila z gauče jako namydlený blesk a dřív, než Kaze nebo Tsuki cokoli řekli, už před nimi stála s až podezřele širokým úsměvem.
"Zdravím! Říkali jste Anomálnie? Ne, nikoho takového neznáme, na shledanou..." prohlásila a pokusila se zabouchnout dveře. Ale Kaze je chytil.
"No tak Iharo, možná bys měla být uctivější. Jistě pánové, že o něčem víme... Vy sami jste momentálně uprostřed anomálie." vysvětlil.
"Já tě sežeru!" vyhrkla Iharo.
"Aha, to mělo být tajemství?" zeptal se Tsuki.
"Oba vás sežeru!" vyhrkla Iharo plačky.
Doktoři je jen tiše sledovali, jak se hádají, jak dva bratři dívku pošťuchují a jak údaje na jejich měřičích anomálií, které ani nevěděli, že mají, pomalu dosahují rizikových čísel.
"Pánové, myslím, že jsme v něčem velkým!" prohlásil Dr. Konradki.
"Teď jsme úplně v prdeli!" vykřikla v tu chvíli Iharo. Clef jen pozoroval svůj měřič...
"K zemi pánové! Je to rebel! Chci říct Bender!" vyhrkl najednou. Oba jeho kolegové a stejně tak Tsuki s Kazem si lehli na zem.
"Ale no ták, tohle už je vážně strašně OOC, vraťte se do svýho fandomu!" vyhrkla Iharo a konečně praštila dveřma Doktorům z SCP před nosem.

https://scpfoundationczech.wordpress.com/

Palma

"AAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!"
"AAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!"
"Do prdele, Tsuki! Co ječíš?" Iharo si tiskla ručník na tělo.
"Co bych neječel? Vylekala jsi mě!" odpověděl jí démon.
"Jak jako vylekala? Nahou už jsi mě viděl několikrát!" odfrkla si Iharo. Stála napůl venku ze sprchového koutu a ručník si akorát omotávala okolo hrudi.
"To jo, to jo, ale nevypadala jsi takhle!" Tsuki ukázal na Ihařiny vlasy.
"Co? Jakej máš problém?" pozvedla Iharo obočí.
"Vypadá to, že máš na hlavě palmu!" vysvětlil Tsuki.
"Palmu? Do prčic, ty vlasy mám z poloviny zelené už několik měsíců!" odsekla Iharo.
"Ale nikdy jsi je neměla takhle!" mával rukou ukazující na Ihařin účes Tsuki.
"Cože? Jako v drdolu? V drdolu je mám často!"
"Ale ne v takovémhle, kde je vidět jen ta zelená a vypadá jako palma..." Tsuki se ne a ne vzdát.
"Ale co to meleš? Dyť je takhle mám skoro furt!"
Iharo protočila očima a podívala se na Tsukiho vážně.
"Není to spíš tím, že se mi 90% času nedávíš na vlasy?" zeptala se.
"Jenom 90%? Tak nevím, jestli mi fandíš, nebo mě podceňuješ." odfrkl si Tsuki.
"Víš co? Padej do tý sprchy... Já už jdu." Iharo to vzdala a vydala se k odchodu.
"Ale já nešel do sprchy, někde jsem tu nechal housku." prohlásil Tsuki. Na to už se Iharo ale opravdu nedoptávala.

Jak se s tím vypořádat

Několik členů BF0069 s napjetím sledovalo vyhlášení literárních sen. Konalo se v parku přímo před Vilou la Villaou, protože bylo třeba aby byla přítomná i Iharo a ta z jednoduchého důvodu nemohla opustit vilu. Šlo to, že asi týden před tím pokousala jednoho strážníka a Tsuki s Ryotou jí ještě fandili, což ji povzbudilo a tak mu ještě rozžvýkala botu. No a tak se teď vykláněla z okna a Kaze jí přidržoval nohy, aby nevypadla, protože v tom případě by jí obojek na kotníku pustil do těla silný elektrický šok a taky by aktivoval alarm na policejní stanici. No a správce vesnice Bad-Family 0069 vysloveně požádal o to, aby nijak nenarušili průběh akce.
"A vítězem je..." říkal zrovna moderátor. Všichni se z okna vyklonili jak jen mohli.
"Někdo, kdo není Iharo!" vykřikl Tsuki ve chvíli, kdy moderátor říkal nějaké nepodstatné jméno. Iharo se narovnala a pořádně se na parapetu usadila, aby ji už Kaze nemusel držet.
"Oh, okay." pokrčila rameny. Všichni přítomní členové BF0069 na ni hleděli. Tohle byla už několikátá soutěž a zatím všechny dopadly stejně.
"Tebe to nemrzí?" zeptal se Kaze.
"Trochu jo, to je lidské." odpověděla s klidem Iharo.
"A... Nechceš třeba na útěchu obejmout?" zeptal se Tsuki.
"Obejmout chci pořád." Iharo roztáhla náruč a Tsuki, Ryota a Kaze ji pevně objali. Bylo to velice vášnivé rodinné objetí, jelikož v jeho zápalu shodili truhlík s muškáty.
"Děláte si prdel?!" vyhrkla Namida, která se jako jediná neúčastnila toho rodinného projevu sounáležitosti.
"Já se s tím kradu a vy to pak hodíte na zem!"
Všichni Namidu jen tak sledovali. Nebylo zvykem, aby se takhle rozčilovala pro pitomé kytky. Sama je tam strčila jen proto, aby nemusela umývat parapety. A starat se o kytky staral stejně hlavně Yoshi.
A vůbec! Ty! Iharo! Měla bys brečet, bejt naštvaná, nebo něco! Nebuď tak klidná a smířená!" jančila Namida.
"Ššššt, klídek. Emotivní výlev jsi momentálně obstarala ty... Takže já už se můžu jít projít." oznámila Iharo s klidným úsměvem na tváři. Vymanila se ze sevření svých "bratrů" a překulila se přes parapet, že z něj seskočí ven.
"Počkej! Iharo, ne!" vyhrkl Kaze. Ale bylo pozdě. Obojek se dostal ven z vily a pustil do Iharo elektrický šok.
"Aabrghbrghgrghbrgagh." ozvala se Iharo a už se válela v muškátech.
"Vidíte! Je z té prohry mimo!" vykřikl vítězně Namida.
"No, teď zrovna je mimo z něčeho trošku jiného." naklonil se z okna Ryota.
"A navíc, tyhle píčoviny dělá pořád. Pamatujete, jak měla obojek posledně a skočila s ním na záda pošťákovi?" připomněl Tsuki.
"Jistě, že pamatuju! Musela jsem kvůli tomu ukrást nového zahradního trpaslíka, aby si Yoshi ničeho nevšiml." vyhrkla Namida.
"Nami, víš, že se tyhle věci dají i koupit, že jo?" optal se Kaze. Namida se na něj váhavě podívala.
"Hele, co ji radši odnést zpátky do domu?" navrhla najednou a mávla rukou ven z okna, aby zdůraznila, koho myslí. Všichni se z okna vyklonili a zahleděli se na tělo mladé dívky, které sebou sem tam ještě cuklo
"Hm... Neeeee." zavrtěl nad tím Kaze hlavou.

JellyButt

"No prostě mi to nejde do hlavy..." rozhodila Iharo rukama. Vedle ní na pohovce výjimečně seděla Namida, jediná další 'žena' v BAD Family0069.
"A co přesně ti na tom nesedí? Sex při menstruaci vůbec není špatná věc..."
"Ale Namido... Tak si to představ!" vyhrkla Iharo.
"Nooo, představuju." uculila se Namida. Iharo si povzdechla.
"No koukni. On si do tebe partner tím svým mečem zajede a tak si pochvaluje, že jsi dneska pěkně vlhká... A ty jenom 'Jo, to je proto, že krvácím jak kobyla na porážce'..."
Namida se na Iharo zadívala.
"Drahoušku... To by přece žádná dívka svému partnerovi neřekla." zakroutila nad tím hlavou.
"Ale..." Iharo chtěla namítnout, že ona určitě... Vždycky ví, jak říct něco, co by neměla.
"Přesně proto taky nemáš partnera." pousmála se Namida. Iharo se zamračila.
"Aaaaaaaaahhhaaaaaaaaaaahaaaaaaa!" do chodby najednou vletěl naříkající Ryota a tak byla tato prapodivná diskuze předčasně ukončená. Obě 'mladé ženy' se podívaly po Ryotovi, jak si zouvá boty, zatímco jednu ruku má připlácnutou na obličeji a roní přes roztažené prsty slzy. Sotva si boty zul, plácl si na obličej i druhou ruku.
"Aaaaaaaaaaaaaaahahahahaaaaaaaaaaaaaah!!!" proudilo z Ryoty po celou dobu.
"Ryotíku, zlato, pojď se nám vypovídat, copak se stalo?" ozvala se Namida.
"Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeehheeheeeeeeeeeeee!!" zanaříkal Ryota a vběhl do pokoje. Iharo s Namidou zůstaly jen v klidu sedět a čekaly. Po půl minutě Ryota už jen s mírným popotahováním vyšel z pokoje.
"Tak copak, zlato?" zeptala se Namida.
"Byl jsem s tím... Malým krasavcem..." popotáhl Ryota.
"Oh... A copak? Nestál mu?" zeptala se Iharo ihned.
"To stál, to jo." zamumlal Ryota.
"Tak nestál tobě? Ne, to je hloupost..." zabručela Namida.
"Mě stál taky." odpověděl Ryota.
"Tak copak? Nevlezl ses?"
"Ale joo... Sex byl úžasný!" vyhrkl Ryota nešťastně. Namida s Iharo se po sobě podívaly a pak se s očekáváním otočily na Ryotu.
"Tak..?" zeptaly se obě. Ryota si stáhl kalhoty a zjevil se před 'dámami' celý nahý... Jak měl ostatně ve zvyku po Vile la Villae chodit normálně.
"Jsem tlustý?" zeptal se nešťastně.
"Cože? Ty? Ty moje krásná štíhlá propracovaná sexuální mašinko? Ani nápad!" vyhrkla Iharo.
"V-vážně? On totiž... Po sexu, víš... Mi zmáčkl zadek a řekl... Řekl... Squishy!" poslední slůvko nešťastný Ryota vykřikl.
"Squishy...? Jako... Jako boobies?" zeptala se Iharo.
"JO!!! Boobies jsou Squishy!!! Ne můj zadeček! Ten byl vždycky pevný a vypracovaný a sexy!! Iharo... Namido... co když mám... JellyButt?" vypadalo to, že se Ryota každou chvíli zhroutí.
"Shht, určitě nemáš JellyButt... Pojď sem." zavrtěla Iharo hlavou a přivolala si Ryotu. Sotva k ní došel, plácla ho silně přes zadek.
"Oooh, anoo..." zavrněl Ryota.
"Hm, je to v pořádku... Nezatřásl se... Pro jistotu si budeš dávat každý den deset dřepů a bude to dobrý, jo?" pousmála se Iharo.
"Oh... Takže já vážně nemám... JellyButt?" podíval se po ní Ryota.
"Ne, nemáš..." usmála se Iharo.
"Skvěle!" vyhrkl Ryota a zalezl do pokoje. Namida se po Iharo podívala.
"Copak?" zeptala se Iharo.
"Ten zadek se zatřásl..." poznamenala Namida.
"Jen trošičku, ty dřepy to napraví... A navíc, přece nechceš, aby takhle řval týden..." ušklíbla se Iharo.
"Ah, ne, to asi nechci..." přikývla Namida.

Ale Mám!

Iharo, Kaze, Bran a svatá trojice úchylnosti Mizuki, Ryota a Tsuki spokojeně mávali zamlované dvojici Dackie, zatímco ti mizeli v drožce směrem k domovu.
"Tak jo a teď jedeme k Iharčině mamince domů." prohlásil Kaze stále s úsměvem na tváři.
"Cože?" vyhrkli Tsuki a Ryota.
"Proč?" vytřeštila oči Iharo.
"Uklízet." řekl s klidem Bran.
"Počkat, cože?? Vy jste se zase domlouvali?" vypískl Mizuki a raději se schoval za Ryotu, který se krčil za Tsukim... A Tsuki dělal, že je strom.
"Ne, bude to překvapení. Milé překvapení od Iharo pro její milovanou maminku." odpověděl Kaze. Iharo si odfrkla.
"Na tohle vám sere bílej tesák!" vyhrkla a otočila se, že zase zaleze do vily. Ale Kaze ji zachytil za límec.
Střih! A najednou se všichni mačkali v drožce.
"Nejste fér!" vyhrkla Iharo.
"JO! My Ihařině matce nic hnusnýho neřekli!" vyhrkl Tsuki. Kaze s Branem se s klidem nechali otřískávat o stěny drožky jedoucí po rozbité silnici a na námitky svázaných spolucestujících neříkali nic.
Po hodinách cesty a s mnoha a mnoha modřinami konečně přijeli na místo. Všichni vystoupili, Kaze rozvázal Iharo a tlačil ji před zbytkem skupinky do domu. Iharo zaklepala na dveře a chvíli čekala.
Otevřela jí její sestra.
"No nene, co tu děláš?" ušklíbla se Genkakuna jízlivě.
"Napadlo mě mamči uklidit." polkla Iharo. Pohled její sestry prozrazoval, že ví všecko. Všecko!
"No jo, to je škoda, já už přijela předevčírem a pěkně jsem to tu mamince uklidila. Víš, já to totiž dělám dobrovolně a ne proto, že jsem nevděčná a dožene mě k tomu svědomí." prohlásila. Iharo se na sestru podívala.
"To nebylo svědomí. To byl ten hnědovlasej kripl za mnou." ucedila.
"Tak jako tak, tohle ti nevyjde!" Genkakuna pohodila hlavou a vítězně se zašklebila.
"Jasně, jdu uklidit tátovi v garáži." odvětila Iharo.
"Ale tím nikomu nepomůžeš, táta už tu není!" vyhrkla Genkakuna.
"A já se mu nedivím, polibte si s mamčou prdel!" Iharo se otočila na patě a odešla od garáže. Všechno to možné harampádí pokrýval několikaletý prach... Dala se do přebírání a třídění.
"Iharo..." Kaze si sedl na pneumatiku u vchodu.
"Já mám mámu ráda! Ale některý věci na ní prostě nemám ráda!" vyhrkla Iharo.
"A proč jí to neřekneš?" zeptal se Kaze.
"Prosím tě! Jak bych mohla? Jak bych mohla vlastní mámě říct, že něco, čemu před sedmnáct let věří vlastně nefunguje! To by... To by ji neskutečně ranilo." vyhrkla Iharo.
"Nebylo by to poprvé a ani naposled." pokrčil nad tím rameny Tsuki.
"Ale takový věci se prostě... Dusí." hlesla Iharo.
"Iharo... Tvoje máma... Máte to spolu složité, chápu..." začal Bran.
"Ale já ji Mám ráda!"

(po)Hádka

S povzdechnutím Iharo odložila telefon.
"Hele, když se jeden omluví a uzná svou chybu, tak ten druhý... Neměl by se omluvit taky?" zeptala se Kazeho.
"Ne, většinou má právo přijít s výčtem dalších špatných vlastností a hříchů prvního." odpověděl Kaze.
"Volala matka?" odtušil. Iharo kývla.
"Není to fér! Ona mě přeruší a já uznávám, že jsem řekla něco hnusnýho. Ale když jsem se jí omluvila a řekla jí, co mě mrzí, jen začala s výčtem dalších věcí a s tím, že to mi vlastně nemá právo vadit, protože já ji přerušuji taky." rozhodila dívka rukama.
"A taky přerušuješ. Ne?"
Iharo se na svého bratra s mlčením podívala a pokrčila rameny.
"To znamená?" pozvedl Kaze obočí.
"Já si nepamatuju, kdy jsem ji přerušila." vysvětlila Iharo.
"Třeba když mluví o té hře, co jí všechny její děti vyčítají?" napověděl Kaze.
"Ne. Baví ji to, tak ji nechávám mluvit! Myslím..."
Iharo si povzdechla.
"Jsem ta nejhorší dcera na světě, já vím!"
"Je pěkné, že to víš, ale co s tím hodláš dělat?" zeptal se Kaze.
"S tím se má něco dělat? Já myslela, že když žiju v jiné obci, ve vile, kterou ona nemusí platit a tak... Tak že už to nemusím řešit."
"Iharo, pořád jsi její dcera..." začal Kaze.
"A ona je moje matka." dodala Iharo.
"Správně. Takže se musí pořád něco dělat. Co až bude jednou ona ta jediná, kdo ti zůstane?"
"Pche, mám tebe." mávla nad tím Iharo rukou.
"Co když se na tebe vykašlu? Všichni odejdeme a poslední, koho budeš mít bude tvoje máma, co pak?" zeptal se Kaze přísně.
"Budu asi sama." pokrčila nad tím Iharo rameny. V tu chvíli po ní Kazemaru hodil knížku a trefil ji do hlavy.
"Zapoměla jsi na její svátek, už několikrát jsi odbyla její narozeniny, nic pro ni neděláš... Iharo vzpamatuj se. Mámu máš jen jednu!"
"A to ještě takovouhle." odfrkla si Iharo.
"A dost!! Sbal si kufry a padej za ní minimálně na týden!" vyletěl Kaze.
"Chceš mě zabít?" vyjekla Iharo. Kaze k ní došel a sklonil se nad ní.
"Ne! Chci, aby ses vzpamatovala a začala se chovat jako dcera. Uleví se ti!"
"A když ne?" pozvedla Iharo obočí.
"A když ne co? Nebo víš co, je to jedno... Prostě běž!"
"Že tobě má přijít návštěva, co?" zvedla se neochotně Iharo.
"Moje návštěva nesouvisí s tím, že ty máš problémy s tím být dcera! Mě by návštěva přišla, i kdybys tu byla." prohlásil Kaze. Za Iharo práskly dveře a když Kaze přiložil ucho ke dveřím, slyšel, jak se s nadávkami balí.

Pomoz bližnímu svému a nakopni idiota

"No... Takže mě ti chytráci zatkli pro veřejné pobuřování a pokus o napadení městského úředníka." vysvětlila Iharo. Kaze seděl vedle ní a kroutil hlavou.
"Opravdu? Ale... Vždyt to byla jen slovní obrana." namítl. Iharo přikývla.
"No jo, ale on se jako městský úředník cítil hluboce uražen a jak já mám živou gestikulaci, tak on si domyslel, že ho chci ohrozit na životě." povzdechla si brunetka.
Do obývacího pokoje vpadl nadšený Ryota spolu s ještě nadšenějším Tsukim.
"Už jsme to slyšeli! No to je bomba! Musíme to oslavit!" halekali oba dva. Iharo protočila očima. Ryota si sedl vedle Iharo a Tsuki kousek od nich do křesla. Oba na Iharo nedočkavě hleděli.
"Co ..?" pozvedla obočí dívka. Ti dva se akorát naklonili blíž k ní.
"Koukej, pomalu jim odkapává slina." ušklíbl se Kaze.
"Ah. No..." Iharo se odsunula dál od Ryoty, ale to si nepomohla. Ti dva se k ní naklonili ještě víc.
"Dobře! Povím vám, jak to bylo!" vyhrkla Iharo.
"YEEEEEEEEYY!" vykřikli oba dva nadšeně. To donutilo vyběhnout Brana z kuchyně.
"Krucinál, neřvěte tak! Vždyt by mi z vás zdrhlo i to kuře v troubě!" okřikl oba dva nadšeně.
"My se jen těšíme! Iharo nám povypráví, proč má záznam v trestním rejstříku!" vysvětlil Ryota a nadšeně poposkočil na pohovce.
"Iharo má záznam? Tak to žádné kuře, ale špenát." odfrkl si Bran.
"Neeeeeee!" zasténala Iharo "Braneee! To nebyla moje chyba a je to jen přehnané!"
Bran se ohlédl po kuřeti v troubě. Ted má chvilku volna, sedl si tedy do druhého křesla.
"Poslouchám." prohlásil.
"Pamatujete, asi před týdnem jsem se upsala pomáhání bližním svým. Měla jsem zase záchvat dobroty a laskavosti." dala se Iharo do vyprávění.
"Já ti říkal, jdi se s tím léčit." odfrkl si Tsuki.
"Jasně. No a tak jsem byla nejdřív přesunuta do jídelny, kde jedí sirotci. A pak mi dali kasičku, že mám jít vybírat peníze od lidí na ulici." pokračovala dívka.
"Škemrat ty umíš." přikývl Bran.
"Umím." potvrdila Iharo "a tak jsem včera potkala i našeho představeného z radnice a optala se jej, jestli nepřispěje na kanysterapii. Výcvik psů, kteří pomáhají dětem s různými postiženími."
"A on?" poposedl si Ryota ještě blíž.
"On na mě začal, že co si myslím, že asi dělám, že takové škvrně jako já svět nezachrání a at si laskavě nejdřív zjistím, proč ty děti jsou, jaké jsou. Protože ty děti se takové rodí matkám alkoholičkám a kuřačkám, co se o sebe v těhotenství nestarají a nedbají na dítě. A že na nic takového přispívat nebude, protože s tím nechce nic mít!" vypověděla Iharo. Jen ta vzpomínka na povýšenecký pohled toho chlapa v ní zavařila krev!
"Kam tenhle svět spěje? Ani o počestnou alkoholičku se tu dneska nikdo nepostará!" povzdechl si Tsuki.
"CUKETO!" okřikl ho Bran.
"Co jsi mu na to řekla?" zeptal se Ryota, který tušil, že zajímavá část přijde teprvá ted.
"Že at si panstvo nesedí na vedení, že já jakože fakt nevybírám na cigarety maminkám a že peníze jdou na pomoc dětem, protože ty děti si svoje rodiče nevyberou. Řekla jsem mu, že on, než se narodil, tak taky nepřišel před vystavené rodiče s životopisem a neukázal si svým buclatým prstíčkem, kterou maminku teda vlastně chce! Ani on, ani ty děti, nikdo, nikdo si nevybírá, jestli se narodí do velké rodiny, nebo svobodné matce, jestli se narodí zdravý, postižený, nebo třeba úplný idiot! Docházely mi nervy a on se mi pořád vysmíval do xichtu a tak jsem začala ještě víc rozhazovat rukama a křičet, že to přilákalo půl Oprátkovic. Řvala jsem na něj, že on, kdyby si mohl vybrat, tak si taky nevybere, že se narodí jako idiot! To už mu úsměv odešel a já se toho chytla. A že ted už se nechláme! No jo jo. A říkám mu: Však si to je těžké přiznat! Ale jste idiot! Jen idiot totiž může říct to, co jste mi milej zlatej řekl! A kdyby vás slyšela vaše maminka, řekla by vám to samé! Řekla by, jsi idiot můj zatracený synu! A ještě můžete být rád, že vás tady nekopu do zadku, protože ve mě vře krev a snažím se nebýt vulgární, ale jestli jste schopen prohlásit něco takového tak jste *****@+%;;°°*@@****!!!" Iharo se musela vydýchat.
"Ooou." polkl Tsuki.
"Iharo... To jsem netušil, že jsi toho schopná." polkl Ryota. Bran na ni jen hleděl a občas se zamrkal.
"Takže je jasné, proč se naštval." dopověděl Kaze.
"Jo, zavolal na mě policajty a já se rozjela znova." zamlumlala Iharo.
"Cože? Takže to není všechno?" vyhrkl Ryota nadšeně.
"Ne... Jakmile zavolal policii, tak jsem začala, že tomu se říká úředník, schovává se za policajty, ale i přes tu tunu vtipů o policajtech jsou všichni ti uniformovaná holobrátci stokrát chytřejší než on, i kdyby se spojit se svými deseti klony, protože at už nulu vynásibí třebas těma deseti, pořád to bude stejná nula. A ne, at si nemyslí, že se durdím, protože mi snad odmítl přispět! Takovejch už tu bylo! ale on jediný mě začal poučovat a ještě ke všemu z něj vypadla taková hovadina, že i můj otec Hádés se z toho musel plácnout do čela! ... A pak mě sebrali poliši a já se zmohla jen na: To jsme to dopracovali! Cuketu na vás vy hnupe, když v hlavě máte prázdno, tak snad aby alespon ten zadek za něco stál! Idiote! ... A tím jsme skončili. Strávila jsem noc ve vazbě a mám domácí vězení. Nesmím opustit vilu." dovyprávěla Iharo. Pak nechápavě vzhlédla k Tsukimu, který se začal upravovat v zrcadle.
"Tsuki?" pozvedla obočí.
"Sama jsi řekla, Cuketu na něj. Tak teda Cuketu na něj, abychom zjistili, zda alespon ten zadek za něco stojí." pokrčil nad tím Tsuki rameny. Vzápětí za sebou práskl dveřma.
"Někdo uznává pravodlo: pomoz bližnímu svému a nakopni idiota."začala Iharo.
"Ale Tsuki ne. Tsuki uznává: pomiluj bližního svého a znásilni idiota." dodal Kaze.
"Tak já jdu dodělat to kuře." zvedl se z křesla Bran.