úterý 22. září 2015

Díl

Do Oprátkovic pod Sekerkovem zavítá kde co. Jenže už dlouho tu chyběl pletač copánků.
Když se tedy jeden objevil na náměstí, ve Vile la Villae to šlo poznat...
"Prosím, prosím, prosím, prosím!" skoro dvoumetrový Tsuki poskakoval na místě, dlaně přitisknuté k sobě a úpěnlivě přemlouval svého hnědovlasého brášku.
"Iharo tu není, takže slovo přebíráš ty... Prosíííím!" žadonil Tsuki. Kaze svého staršího bratra pozoroval.
"Ale řekneš si o to sám." založil si Kaze ruce na hrudi.
"Jo, jo, jo!" přikyvoval Tsuki okamžitě.
"I kdyby ten člověk mluvil cizím jazykem." dodal Kaze.
"Jasný, jasný, jasný!" kýval Tsuki, div mu hlava neupadla.
"No, jen aby." povzdechl si Kaze a svěsil ruce.
"Tak půjdeš teda?" zeptal se Tsuki.
"No jo, půjdu." odpověděl poraženě a litoval dne, kdy starostová sebrala Tsukimu právo vycházet z Vily bez dohledu.

"Hello!" opálený muž, který měl hlavu pokrytou afro copánky, aby prezentoval svou práci, na ně již zdálky mával.
"Koukni! Nikoho tam nemá! To je štěstí!" vyhrkl Tsuki a už k veselému muži pelášil. Jeho dychtivý pohled sice muže zarazil, ale zatím neodehnal.
"Jo, štěstí." zamumlal Kaze a nijak nezrychloval. Ačkoli, čím dřív se bude moct vrátit k Hadímu doupěti jeho přítelkyně Agathy Christie, tím líp. Došel k nešťastnému pletači a ještě nešťastnějšímu Tsukimu. A on tušil důvod jejich neštěstí. Jak předpokládal, šlo o jazykovou bariéru.
"Zkus to Anglikánsky." poradil Kaze svému staršímu bratrovi.
"A jo no." kývl na Kazeho Tsuki a po rozpačitém pozdravení se začalo dohadovat, kolik copánků si chce Tsuki ze svých černých vlasů se zelenými konečky nechat uplést.
Tsuki si ukazoval na stranu hlavy a koktal:
"I want only this... This..." Tsuki se zasekl a upřel štěněčí očka na Kazeho.
"No část... Jako část filmu, nebo seriálu." napověděl Kaze.
"Episode!" vyhrkl Tsuki a dychtivě se zahleděl na pletače. Těžko srozumitelná, těžko pochopitelná a tak nějak nesmyslná žádost a také onen dychtivý pohled už byly pro pletače příliš.
"Nooooooooooooooooo!" sebral ve vteřině své věci a pelášil pryč.
Tsuki se za ním smutně a nechápavě díval. Kaze svému bratrovi položil ruku na rameno.
"Pojď, půjdeme. Ten už se nevrátí." nabídl. Tsuki kývl a se sklopenou hlavou a svěšenými rameny se vydal, doprovázen bratrem, nazpátek do Vily.
"Jen tak mimochodem, je to Part." poznamenal k bráškovi Kaze. Tsuki se zastavil a toužebně se ohlédl.
"Tak že bych ho ještě zkusil dohonit?" zadíval se černovlásek po cestičce z ohníčků, kterou za sebou úprk pletače zanechal.