Ubohá Cuketa

"Hele, Cukeťáku, nemaj dneska uvítací studijní den děcka z tý školy, jak tam nastoupil ten tvůj kamarád?" optal se Tsukiho Ryota.
"TO není můj kamarád!" vyhrkl Tsuki okamžitě.
"No jistě, jistě Tsuki, není to kamarád, my víme." ušklíbl se Ryota.
"Jen tak mimochodem, co vyhořel internát, sháněli se učitelé po náhradním ubytování. Budete muset dneska vyzvednout jednoho z těch kluků." nahlásila Iharo.
"Tak kdo se hlásí?" rozhlédl se Kaze.
"Ty?" pozvedl obočí Ryota.
"Ani nápad, Kaze pomáhá v kuchyni!" hlásil okamžitě Bran.
"Takže?" podíval se Ryota po Tsukim.
"Ne, ne, ne, ne! Já... Já mám... Mám už nějakou práci!" vyhrkl Tsuki. Všichni pozvedli obočí. Pak ale Ryota vstal a vyrazil ven. Holt se o to nebožátko postará sám. Jak byl překvapen, když mu přistrčili od pohledu celkem světaznalého a sebevědomého mladého muže. S kapku lehčím vědomím se vracel. Po boku mu šel mladík s krátkými uhlovými vlasy sčesanými na stranu a za brýlemi s tenkými obdélníkovými obroučkami se mu leskly ty nejnebesštější oči, jaké kdy Ryota viděl. Ryota sám se bál, že ten kluk nezapadne, ale rudé potrhané cigaretové kalhoty a černá košile drze rozepnutá a odhalující mírně vypracovanou hruď, a to i v této zimě, to jej ubezpečilo, že bude v pořádku.
"Jak že se vlastně jmenuješ?" optal se Ryota těsně před Vilou.
"Sam." pousmál se "tajemně" mladík. Vešli. První, co dolehlo k jejich uším, byl Cuketa.
"Jo, jo... Práce. Mám teď dost práce se vyhnout bývalýmu okupantovi mý postele. Nemám potřebu poslouchat ubohé výlevy o zlomeném srdci."
Sam se ušklíbl. A to Ryotovi neuniklo. Povytáhl obočí.
"Ty jsi...?" hlesl. Sam kývl.
"Ten samolibý hlas se nezměnil." hlesl potěšeně a vešel přímo do obývacího pokoje.
"No to je sladké, Tsukí, ty sis vážně myslel, že tě budu nenávidět a budu ti vyčítat tak nádherný sex?" pronesl. Tsuki se vyděšeně otočil.
"Ne! Ne! Iharo! Chceme jinýho! Odvolej to! Chceme vrátit a vyměnit zboží!" panikařil.