Hromadná Honba

"Do minuty se všichni sejdou v obýváku, každý bude mít věci, které potřebuje na balení dárků. Pak se všichni zavřou ve svých pokojích a budou balit. Dokud se opět tady, v obýváku všichni nesejdou, vyhlašuji zvýšenou krizovou opatrnost pohybu po celém domě!!"
"Jasan!" vyhrkli všichni a rozprchli se po domě.
"Nůžky! Nůžky! Nůžky!!" lítal Tsuki.
"Páska!!!" proletěl okolo něj Yoshi.
"Papíííííííír!" Kaze nastartoval světelnou rychlost.
"Nůžky..." zklamaně se zasekl Tsuki a sledoval, jak Ryota vzal z kelímku poslední. 

"Zkus kuchyni." mrkl na něj Ryota a hnal se pro lepící pásku.

"Nezkoušej, ty mám já!" křikl Bran a rozhlížel se po stužce. 

"Pět! Čtyři!" 

"Mám je!" zaječel Tsuki a natěšeně mával manikůrkama. 

"Dva..."
"Moment!!!" zaječel Kaze, ale pak se i on přiřítil do obýváku.

"Jedna... STOP" vyhrkla Iharo. Podívala se okolo sebe.

"Fajn! Do pokojů... TEĎ!" vyhrkla a sama se o překot hnala k dveřím od své skrýše. Ve Vile la Villae bylo náhle ticho. Sam vykoukl tázavě ze své studovny.
"Haló?" pozvedl obočí. Takové ticho neznal. Vyšel ven a nejdřív zaklepal na Kazeho dveře. Kazemaru byl jeho dobrým známým a Sam jej považoval za nejnormálnějšího člena společnosti. 

"NE!!! Vlezeš a ustřihnu ti nos!!" ozval se zoufalý výkřik. Sam poodstoupil ode dveří.

"SVINĚ! TĚ SLYŠÍM!! POČKEJ AŽ SKONČÍ KRIZOVÁ OPATRNOST!! TI DÁM, ČÓROVAT MI HLÁŠKY!!!" ozvala se Iharo z pokoje naproti. Sam se vyjeveně koukl po dveřích, které tam vedly. Rozhodl se neklepat ani tam. Popošel o dveře dál a klepl na Ryotu.
"ZÁKAZ VSTUPU SAKRA!" štěkl Ryota. Sam se otočil.

"ANI NEKLEPEJ!! SEM SE NESMÍ!" vyhrkl Tsuki. Sam se rozpačitě rozhlédl. Stál uprostřed chodby. Na černé dveře ověnčené pavoučkama, za kterými byl pokoj Mizukiho, na ty klepat nechtěl. Ještě by na něj ti pavoučci popadali. Od Brana se ozýval stejný zvuk, jako z ostatních pokojů, plus ještě pohvizdování. No, kdyby měl jít k Yoshimu, umřel by...
"Řekne mi někdo, co se tu sakra dějeeee??" zaúpěl. Ozvaly se vchodové dveře a přes obývák došla Namida.

"Ah, balíme, balíme?" houkla. 

"JO!!" ozvalo se ze všech pokojů. Sam se s pozvednutým obočím podíval na Namidu. 

"Balí se dárky." pokrčila Namida rameny a zalezla k sobě.

"Ah. Ale cavyků kolem toho je, jako kdyby se tu odehrávala hromadná honba. Teda hoňba." povzdechl si a zamířil zpátky ke svému studiu. To ticho bylo nakonec osvěžující.
Po nějaké chvíli se z pokoje nešťastně vynořil Tsuki. Chvíli se rozhlížel a pak vletěl ke Kazemi do pokoje.

"Ty vole!" ujelo zděšeně Kazemu.

"Kaze, prosím,prosím, potřebuju stuhu, moje mi došla a... Jů! Tys mi koupil ty dokonalá pouta? Díky!!" vyjekl nadšeně. 

"Zabiju tě." hlesl Kaze. To už ale vyletěla ze svého pokoje i Iharo.

"Tys mu je koupil? Já myslela, že je kupuju já?!!" vyhrkla.

"Moment! Já myslel, že ty kupuješ tu sadu jezdeckých bičíků!" Rozhodil rukama Kaze.

"Ale ano! Ty jsou přece pro Ryotu!!" vykřikla Iharo. To né.

"Cože?" vyletěl z pokoje Ryota.
"NIC!!" zaječeli Iharo a Kaze unisono, jenže zbytečně.

"Já dostanu bičíky??" rozzářil se jako vánoční stromeček.
"Ne!" vyhrkla Iharo. Ryota zamrkal.
"Teda jo, ale nesmíš to vědět!" zamávala rukama Iharo.

"Nepomáháš tomu, sestro." pronesl s klidem Kaze.

"Eeeeee!" sedla si Iharo na podlahu a pak se rozplácla na zádech.

"Jebať!" vyhrkla. 

"Neříkej dvakrát!" ozvali se Tsuki s Ryotou.

"Pánev!" odsekla Iharo.

"Ne-eříkej dvakrát!" oba se rozprchli do pokojů.

"Jaký jsi koupil?" optala se Iharo Kazeho.

"Modrý a červený, jaký ty?" koukl po ní Kaze.

"Žlutý a fialový." pousmála se Iharo. 

"To je fajn... Aspoň že tak." ušklíbl se Kaze.
Po nějaké chvilce už se všichni sešli v obýváku. 

"Jáj, já se tak těším!" vyhrkl Ryota.
"To já taky!" vyhrkl Mizuki. Kaze, Bran a Iharo se po sobě koukli. 

"No, takže oficiálně ruším předchozí vyhlášku Zvýšené krizové opatrnosti pohybu." prohlásila Namida, která došla jako poslední.