Iharo, Kaze, Bran a svatá trojice úchylnosti Mizuki, Ryota a Tsuki spokojeně mávali zamlované dvojici Dackie, zatímco ti mizeli v drožce směrem k domovu.
"Tak jo a teď jedeme k Iharčině mamince domů." prohlásil Kaze stále s úsměvem na tváři.
"Cože?" vyhrkli Tsuki a Ryota.
"Proč?" vytřeštila oči Iharo.
"Uklízet." řekl s klidem Bran.
"Počkat, cože?? Vy jste se zase domlouvali?" vypískl Mizuki a raději se schoval za Ryotu, který se krčil za Tsukim... A Tsuki dělal, že je strom.
"Ne, bude to překvapení. Milé překvapení od Iharo pro její milovanou maminku." odpověděl Kaze. Iharo si odfrkla.
"Na tohle vám sere bílej tesák!" vyhrkla a otočila se, že zase zaleze do vily. Ale Kaze ji zachytil za límec.
Střih! A najednou se všichni mačkali v drožce.
"Nejste fér!" vyhrkla Iharo.
"JO! My Ihařině matce nic hnusnýho neřekli!" vyhrkl Tsuki. Kaze s Branem se s klidem nechali otřískávat o stěny drožky jedoucí po rozbité silnici a na námitky svázaných spolucestujících neříkali nic.
Po hodinách cesty a s mnoha a mnoha modřinami konečně přijeli na místo. Všichni vystoupili, Kaze rozvázal Iharo a tlačil ji před zbytkem skupinky do domu. Iharo zaklepala na dveře a chvíli čekala.
Otevřela jí její sestra.
"No nene, co tu děláš?" ušklíbla se Genkakuna jízlivě.
"Napadlo mě mamči uklidit." polkla Iharo. Pohled její sestry prozrazoval, že ví všecko. Všecko!
"No jo, to je škoda, já už přijela předevčírem a pěkně jsem to tu mamince uklidila. Víš, já to totiž dělám dobrovolně a ne proto, že jsem nevděčná a dožene mě k tomu svědomí." prohlásila. Iharo se na sestru podívala.
"To nebylo svědomí. To byl ten hnědovlasej kripl za mnou." ucedila.
"Tak jako tak, tohle ti nevyjde!" Genkakuna pohodila hlavou a vítězně se zašklebila.
"Jasně, jdu uklidit tátovi v garáži." odvětila Iharo.
"Ale tím nikomu nepomůžeš, táta už tu není!" vyhrkla Genkakuna.
"A já se mu nedivím, polibte si s mamčou prdel!" Iharo se otočila na patě a odešla od garáže. Všechno to možné harampádí pokrýval několikaletý prach... Dala se do přebírání a třídění.
"Iharo..." Kaze si sedl na pneumatiku u vchodu.
"Já mám mámu ráda! Ale některý věci na ní prostě nemám ráda!" vyhrkla Iharo.
"A proč jí to neřekneš?" zeptal se Kaze.
"Prosím tě! Jak bych mohla? Jak bych mohla vlastní mámě říct, že něco, čemu před sedmnáct let věří vlastně nefunguje! To by... To by ji neskutečně ranilo." vyhrkla Iharo.
"Nebylo by to poprvé a ani naposled." pokrčil nad tím rameny Tsuki.
"Ale takový věci se prostě... Dusí." hlesla Iharo.
"Iharo... Tvoje máma... Máte to spolu složité, chápu..." začal Bran.
"Ale já ji Mám ráda!"
Žádné komentáře:
Okomentovat