Tu noc hnědovlasá dívenka spokojeně chrupkala ve své drahé postýlce, obklopená plyšáky různých tvarů a barev a ze zdí na ni shlížely plakáty všemožně zmalovaných idolů.
Náhle se vzduch u její postele zavlnil a Iharo zatřásla ramenem bledá ruka patřící postavě v černé kápi, bílých kalhotách a z obličeje šla rozeznat jen brada s pečlivě udržovaným knírkem.
"Vstávej, dítě." promluvila postava hlubokým hlasem. Iharo otevřela oči a prohlédla si postavu v kápi. Měsíc jí svítil do okna pokoje a tak nemusela rozsvěcovat starodávný svícen, který měla u postele stejně jen na okrasu.
"Kaze? Už si zase hrajete s klukama na pedofila a policisty?" promnula si oči.
"Mé jméno je duch Vánoc přítomných." uklonil se duch v kápi. Vzduch se za ním zavlnil a zjevily se dvě další postavy. Drobnější chlapec tyrkysových dlouhých vlasů, které měl spletené do copu, byl oděn do dlouhé bílé košile, padající mu až k nohám, přepásané hnědým páskem. Vedle něj stál vysoký a ramenatý muž s rudými, krátkými a ne příliš upravenými vlasy. Měl rudý kabátek a stejně rudé kalhoty, které se ztrácely ve vysokých černých botách.
"Toto jsou mí bratři. Duch Vánoc minulých a duch Vánoc budoucích." ukázal první duch nejprve na malého chlapce a pak na vysokého rudovláska.
"Výborně. Postavy z mé oblíbené pohádky. Už nikdy si nedám kakao před spaním." zavrtěla Iharo hlavou.
"Iharo!!" zahřímali všichni tři duchové zaráz.
"Ah?" zamrkala dívka.
"Jsi jedna z mála, která ještě zná smysl Vánoc, neodvrací se od nich a má v ně víru. Za to tě čeká odměna." prohlásil duch Vánoc přítomných.
"Ah? A jaká?" pozvedla Iharo obočí.
"Dnes v noci ti my tři ukážeme, co vše děláme a čeho jsme schopni. Ty si pak mezi námi zvolíš a staneš se učněm jednoho z nás." prohlásil duch.
"Ah. Co? To jako za odměnu, že držím Vánoce při životě mám umřít?" rozhodila Iharo rukama.
"Noo." podrbal se duch Vánoc budoucích.
"Tak nějak." kývl jeho drobný bráška.
"Nebo chceš snad trávit čas jako jedna z mnoha loutek osudu a sledovat, jak se tyto svátky mění v komerční automat na peníze čím dál tím víc?" pronesl vážně duch Vánoc přítomnosti. Iharo zamrkala.
"Fajn, beru si minulost." složila si ruce na hrudi. Chlapec tyrkysových vlasů poskočil.
"Vidíš? Já ti to říkal!" dloubl do rudovlasého. Iharo pozvedla obočí nad tím, jak se ti dva najednou začali pošťuchovat.
"Jako fakt? Takhle se chovají normálně?" podívala se Iharo po muži v kápi. Ten přikývl.
"Jsem prostě lepší!" uculil se duch Vánoc minulých.
"Ale tichučko!" vyhrkl duch Vánoc budoucích.
"Od BF0069 k vám je to jak z deště pod okap, dobrou noc." protočila očima Iharo a zachumlala se pod deku.
Další noc se před její postelí opět zavlnil vzduch.
"Ale... Tady už jsme byli včera!" vyhrkl rusovlasý duch Vánoc budoucích. Všichni pohlédli na hnědovlásku, která seděla na posteli.
"Já vím! Je to vážně tím kakaem!" vyhrkla Iharo.
"Pokud nás sem tedy přivedlo kakao... A ne osud..." započal duch Vánoc přítomných.
"Pak nás zdržuješ od práce!" vyhrkl duch Vánoc budoucích.
"Ettoooo." pokrčila nad tím dívka nevinně rameny.
"Kolik sis dala toho kakaa?" optal se drobný duch Vánoc minulých.
"Dvojitou dávku!" vyhrkla Iharo nadšeně.
"Ale no tááák!" ozvalo se trojhlasně.
Žádné komentáře:
Okomentovat