Hnědovláska se ztěžka rozplácla na posteli.
"Ať už mne kterýkoli z bohů imaginarismu trestal za cokoli.. Ptám se proč zrovna tímto stylem??" zabrblala zoufale.
"To tedy netuším. Ale proč tvůj trest nesla celá společnost? Co jsme provedli??" zaskučela Nami. Práskly dveře.
"Už nikdy! Iharo, jsem mírný dobrák, ale tohle už po mě nikdy nechtěj!" Yoshiho dobrácká očka plála hněvem.
"Uch, takhle jsem tě dlouho neviděla. Co se dělo?" optala se Namida. Yoshi měl odvést Ihařinu sestru na vlak. Očividně to bylo něco strašného, hlavně pro démona rostlin, který byl opravdu citlivou dušičkou.
"Nechceš vědět, ale mám chuť někoho uškrtit." prohlásil Yoshi. Iharo se zachvěla. Co to její sestra provedla?
"Bran dělal palačinky, dáš si?" prohodila nenuceně. Yoshiho oči vyhasly. Zase to byl rozkošný miláček. Zmizel v kuchyni.
"Zdá se, že ti něco chybí Maličká." pozornost Namidy se opět upřela k Iharo. Ta se pousmála.
"To bude dobrý. Jen mě nebaví čekat."
"Čekat?" pozdvihla upírka oči.
"Až roztaje sníh. Až pokvetou třešně." zasnila se mladší z nich.
"Ach anoo.. Jaro." plácla se Nami do čela.
"To si počkáš. Víš že tady bývá zima stráášně dlouhá, ne?" ušklíbla se Nami. Iharo kývla. Bohužel.
Žádné komentáře:
Okomentovat